8 důvodů proč nestudovat právo

Příběh právníka, který si zamiloval IT a kryptoměny

Slovenská verzia: 8 dôvodov, prečo neštudovať právo

Tento článek nepíšu jenom pro lidi, kteří přemýšlejí o tom, jestli studovat právo, ale zejména pro všechny, kteří chtějí nahlédnout pod naleštěnou pokličku právního systému, kterému podvědomě nebo i ze zvyku důvěřují.

Myslíte si, že studium práva vypadá takhle?

Ne, nevypadá.

Vystudoval jsem právo a můžu zpětně říct, že jsem za tuhle zkušenost i rád, protože se o zážitky a poznatky můžu s váma podělit zde v tomhle článku. Samozřejmě právní znalosti dokážu využít pro denní potřebu, avšak s ohlédnutím zpět lituju svojí volbu a promarněných 6 let života.

Tenhle blog by jste si měli i trochu vážit, protože pochybuju, že najdete právníka, advokáta, soudce, koncipienta, nebo státního zástupce, který by napsal obdobný blog. Kdyby to udělal, pravděpodobně by čelil kárnému řízení nebo výsměchu svých kolegů. Já mám naštěstí po změně oboru ruce volné a tak mohu svobodně zreferovat svůj názor a říct vám příběh, jak to s tím právem ve skutečnosti v zemi českých a slovenských je.

#1 Právo je arbitrární, vláda práva je mýtus

Jako první jsem si uvědomil, že právo je neurčité a nepřesné. Proto, aby jste v právu uspěli musíte útočit nikoliv na logiku, ale na emoce. Můj otec říká “§ je zatočený na obě strany”, co znamená že je skutečně na soudci, jak v konkrétním případě rozhodne a právo je tedy arbitrární. Jako příklad uvedu několik norem a vy se pokusíte si představit co to znamená.

1. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.
2. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
3. Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem.

Pokud jste přesvědčeni, že je taková norma správně napsaná a přitom jste si nepředstavili žádný konkrétní případ, tak zákon skvěle plní svůj účel arbitrárnosti. Tyhle kouzelné slovní obraty, jako “veřejný zájem”, bez vnitřního a specifického významu nazývám “kouzelné formule” nebo “abrakadabra”. V každém případě může soudce rozhodnout selektivně podle toho, jak to cítí, co dále popíše v odůvodnění svého rozhodnutí. Inherentní vlastností práva je tedy jeho neurčitost a možnost arbitrárního rozhodnutí, co je samozřejmě taky jeho výhodou a je díky tomu adaptabilní na jakékoliv situace. Kdyby byly normy extrémně přesné, nepotřebujeme soudce. Nemůže být v takovém systému neurčitých norem slechu o tom, že se jedná o vládu práva. Jak píše John Hasnas ve svém díle Myth of the rule of law, “Když je někdo přesvědčen o tom, že je právo neosobní, objektivní řád spravedlnosti a nikoliv pouhé vyjádření svévůle mocných, je ochoten se vzdát nejen velké části svých vlastních svobod, ale dokonce i houževnatě podporovat státní zásahy do svobod jiných. To že vnímáme, že právo je velmi stabilní, je samozřejmě pravda. Ale bylo by chybou myslet si, že je to kvůli předvídatelnosti práva. Stabilita práva nevychází ze žádné jeho vnitřní vlastnosti, ale z ohromující uniformity ideologického pozadí těch, kteří vytvářejí právní rozhodnutí.”

Na každý jeden případ vždy najdete dostatečně dobrou právní argumentaci, aby jste u soudu uspěly. Vše totiž záleží na arbitrárním úsudku soudce.

#2 Právo je kontradiktorní

Již na škole budete pilně memorovat pravidla, normy, podle kterých se řídí společnost. Ve škole vám budou dlouhé hodiny vysvětlovat, jak se řeší kolize norem (případ, kdy si dvě normy odporujou), jak si s tím soudci bravurně poradí a pak vás zkoušet z toho, co jste na hodině slyšeli.

Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Osobní svoboda je zaručena. vs. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

Upozorníte svého vyučujícího Jana Kudrnu na zjevný rozpor. Následně dostanete přednášku o tom, že děti musí mít povinnou školní docházku (ne povinné vzdělávání), jinak by nikdo neuměl ani číst a psát a vrátili by jsme se do temného středověku. Poté vám řekne, že máte likenout jeho facebookové stránky a sledovat co postne, protože tam se dozvíte, co se bude probírat na další hodině.

Kontradiktorní je i v dalších ohledech. Třeba máte právo na majetek, ale jenom do té míry, kterou určí stát. Která je jak omezená? Přece zákonem, který stát schválí.

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. vs. Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Tímto krásnym kruhem máte chráněný soukromý majetek. A už čekám, že vám v hlavě zablikala červená kontrolka “Kdo by stavěl cesty?”, který právnici označují za veřejný záje… abrakadabra!

Pokud existuje veřejný zájem, jako suma individuálních zájmů, máme na to přece tržní mechanismus a dobrovolnou výměnu. Hrát se na vykladače znění veřejného zájmu ze zákonů a nutit ostatní k nějaké činnosti nebo odvádění majetku je pro mě dnes tak absurdní a nemorální, jako když se někdo hrál na vykladače boží vůle, kterou vyčetl z Bible v 15.-tém století.

Ty kontradiktornosti prostupujou celým právem. Aurorské právo nevyjímaje. A třeba i kauzou Čapí hnízdo.

“Právo musí jasně, nedvojsmyslně, konečně rozhodnouti každou spornou věc. Jeho ustanovení jsou mimo to jednoduchá, pŕímočará — ale vztahují se na celé šíře oblasti životních dějů, složitých, řízených spíše psychologii než logikou.”
Emil Svoboda, O studiu právním, 1924

#3 Právo nehraje podle vlastních pravidel

I kdyby jsme připustili to, že právní systém není dokonalý, tak by bylo adekvátní kdyby postupoval podle vlastních pravidel v rámci rozhodování. To se však nestalo. Proto jsem se rozhodl zveřejnit i vlastní zkušenost s justicí v ČR. Co bylo nejvíc aburdní je to, že u advokátů tyhle právní kiksy nevyvolávají žádné pozdvižení, oni s tím dokonce počítají. Jednoduše karavána jede dál.

Nevím, zda mi laik porozumí, ale Tomáš Lichovník ústavní soudce, nikoliv student práv, odmítl ústavní stížnost a v odůvodnění rozhodnutí se opřel o judikát, podle kterého stížnost odmítnout neměl.

“10. Jiná situace by mohla nastat tehdy, pokud by stěžovatelka tvrdila, že se Nejvyšší soud dopustil odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) tím, že by její dovolání protiústavně odmítl. Za takového stavu by se otázka přístupu k dovolacímu soudu stala otázkou relativně samostatnou, kterou by bylo možno v řízení o ústavní stížnosti meritorně projednat.”

Průběh řízení:

1. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1
2. Zastavení exekuce
3. Odvolání
4. Usnesení odvolání
5. Dovolání
6. Usnesení dovolání
7. Ústavní stížnost
8. Usnesení Ústavního soudu
9. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1
10. Odvolání
11. Rozsudek odvolání
12. Dovolání
13. Rozsudek dovolání
14. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1
15. Odvolání žalobkyně
16. Odvolání žalovaného

To be continued …

#4 Právo je nesrozumitelné

Budete číst judikáty (historické rozhodnutí soudů) a snažit se je namemorovat. Povzdechnete si, že nerozumíte argumentaci a přesto jdete dál a memorujete text. Někdy se vám s právnickým vzděláním stane, že si větu nezapamatujete. Někdy ji musíte docela dlouho rozlouskávat.

Suma pomoci v hmotnej núdzi sa určí ako rozdiel medzi úhrnom súm uvedených v § 10 ods. 2, 3, 5 a 8, § 11 ods. 2, § 12 ods. 2, § 13 ods. 2 a § 14 ods. 2 a úhrnom súm príjmu podľa § 4.

A někdy se na to prostě vykašlete.

Osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě a poskytuje vybrané služby s místem plnění v tuzemsku, plní povinnosti za dané zdaňovací období vztahující se ke správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa prostřednictvím správce daně státu identifikace.

V roce 2017 již bylo schváleno 108 nových zákonů. Navzdory tomu, že je nečtete, jste povinni se podle nich řídit. Dokonce, i když je připravuje nějaký freaky právní geek na ministerstvu takovým způsobem, aby zákonu rozumělo jen pět lidí z oboru. Právo je dnes nesrozumitelné, nejasné, komplikované a to dokonce i pro advokáty a soudce. To potvrzuje i předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Vracíme se do časů sociálního inženýrství, svobody pomalu ubývá, říká soudce Baxa

Právo je ve stavu chaosu, tak nejistý jako dnes jsem nikdy nebyl, říká advokát Lžičař

František Cvrček z Ústavu státu a práva AV ČR napsal skvělou analýzu k aktuálnímu nárustu právnich předpisů, kterou pojmenoval Dobře regulovaná svoboda. Za 6 let objem slov s předpisech narostl o 30 % a stav novelizací svým objebem předčil i polistopadové reformy. “Právo je patrně chápáno spíše jako mocenský prostředek prosazení dílčích skupinových zájmů než snaha o tvorbu celospolečenských pravidel jednání fair play.”

#5 Právo způsobuje neefektivitu

Svou komplikovaností a nesrozumitelností právo zvedá transakční náklady na všech ekonomických úrovních lidské činnosti, do kterých proniká. Jak posoudíte v podnikání, že se jedná o zbytečný náklad? Zejména tím, že změníte své ekonomické jednání. Podstatný faktor je tedy faktor dobrovolnosti. U zákonů se ale vypařuje a nikde ho nenaleznete. Proč podnikatel vede účetnictví? Kvůli sobě nebo kvůli povinnostem uloženým státem? Pokud zákony tlačí lidi, aby se přizpůsobovali zákonům, jediný výsledek bude zvýšení transakčních nákladů ve společnosti. Lidově řečeno, někdo ty státisíce úředníků živit musí. Primární cíl práva má být urovnávání sporů a chránit soukromý majetek, aby společnost mohla žít v míru. Alespoň s takovou představou jsem se setkal u práce Friedrich A. von Hayek — Právo, zákonodárství a svoboda. Realita je spíš taková, že řešíme, kdo a jak dostane dotace a jestli prezident může spálit červené trenírky.

#6 Právo je bez feedbacku

Soudní řízení v ČR v průměru trvá 325 dnů. Upozorňuji, že to je případ prvního stupně. Pokud se odvoláte, tak čekejte další pořádné zdržení. Pak tu máte dovolaní, ústavní stížnost a také ESLP. Celkem možných 5 řízení s tím že náklady se můžou vyšplhat do státisíců. Takže žalobu sepíšete, rok čekáte, soud rozhodne. V průměru čekáte až rok, než víte, jestli jste udělali chybu nebo jaký je výsledek rozhodnutí. Jako programátor když programuju, tak mám feedback okamžitě. Umělec, zmrzlinář, pokojský v hotelu, automechanik, zubař. Všichni vidí hned výsledek své práce. Právník čeká rok, až se poučí na vlastní práci a vidí její výsledek. Komunikace se soudy totiž vypadá, jako kdyby měli sídlo na Proxima Centauri. Nevím, jestli se v právu vůbec dá mluvit o učící křivce.

“You might be wondering what I like about being a programmer. The thing for me is creating something that actually works and may even be useful to people. A defining feature of law is that there are conflicting opinions about any particular case. Usually, we cannot determine which is correct before the judge makes a decision. In comparison, a programmer’s choice is often binary. This means that you can always test if your code works or not — and if it doesn’t, it’s a user error… right? :)” David Kopal, www.codinglawyer.io

Často nedostanete feedback ani od svých kolegů. Rád pozoruji jak si radí lidi v IT komunitě veřejně na stackoverflow.com vs. právnici v neveřejných skupinách na facebooku. Jako příklad zdařilé diskuze v IT je třeba tohle vlákno https://gist.github.com/kethinov/6658166, nic podobného v právu nenajdete.

#7 Právníci nevydělávají dobře

Mnoho lidí v okolí vám bude říkat, jak je právo prestižní obor. O tuhle iluzi jsem přišel během studia a zejména po něm, když jsem se seznámil s právní praxi. Nesmím ponechat nezmíněno, že mnoha lidem právo bude ve skutečnosti vyhovovat jako jejich obor zaměstnání a dobrého živobytí. Půjde zejména o salónní intelektuály, kteří preferují memorování vědomostí místo jejich systematického třídění a zpracování, nerozumí moc dobře výrokové logice, patří do jedné názorové linie, která splyne s davem bez ohledu na morální zásady. Přes to všechno neočekávejte finanční obrození. Studenti práv a koncipienti jsou placení na velice nízké úrovni.

#8 S právem se uplatním všude, nebo že by ne?

S českým právem se uplatníte, ale leda tak v ČR a v pozici, která vyžaduje právní znalosti. A mohu říct, že takových je málo. Ano právo je výhodou, ale asi takovou, jako další cizí jazyk. Pokud dokážete komunikovat s klientem, řešit problémy spotřebitelů, většinou právo nepotřebujete. Když se 8 let pomalu vaříte na vysoké škole, zaučováním se v práci a zjistíte v čem pracujete, nějak se s tím už smíříte. A většinou už není cesty zpět. Nebo půjdete dělat za pokladnu. Pravděpodobně si najdete podprůměrně placenou práci v advokacii nebo na soudě a v metru budete sledovat reklamy, kde skladník v Kauflandu dostane v hrubém o pár tisíc korun víc než vy.

Konec kritiky, ale jaká jsou řešení?

Proč tenhle systém kritizuji je jednoduchý. Ačkoliv se hráme na předvídatelnost zákonů, tak jim ve skutečnosti nerozumí ani odborníci a ti co je mají aplikovat. Když soudce rozhodne, tak rozhodne spíš na základě emocí a arbitrárního úsudku, než na základě zákonů a faktů. Co s tím ale dělat? Tady je několik tipů:

1. Připravte se na “volení nohama” a migrujte tam, kde jsou pro vás příznívé podmínky. Hledejte země s nízkým daňovým zatížením a přestěhujte se tam.
2. Pracujte v oboru, který je flexibilní, vzdělávejte se. Udržte si možnost jít za lepším, také být schopen být pro ostatní oporou a pro firmy skvělým aktivem.
3. Využívejte arbitry a mediátory. Rozhodčí řízení a arbitráž je stigmatizováno lacinými podvodníky. V zahraničí má arbitráž skvělou reputaci, je rychlá a levná. Snažte se vyhnout soudním sporům za účasti státu jak jen to jde. Snažte se minimalizovat interakci se státem, nechtějte po něm sociální dávky a nečekejte důchod.
4. Zrušte si trvalý pobyt a pořiďte si dva cestovní pasy. Ano jde to. Většinou je vám trvalý pobyt na nic a vážou se s ním jenom povinnosti, jako je placení daně z příjmu nebo branná povinnost. Stejně pořád někam cestujete a když ne, tak cestujte. Myslete globálně.
5. Zbavte se majetku. Minimalismus je ve skutečnosti skvělý. Nepotřebuju nejdražší telefon, stačí mi funkční telefon. Nepotřebuju ukazovat svůj sociální status před ostatníma zaměstnancama čínským výrobkem. Zbavte se všech nepotřebných věcí a nelpěte na nich. Mějte jenom to, co k životu skutečně potřebujete.
6. Nakupte si kryptoměny. Tento majetek je soudně nezabavitelný. Když používate anonymní kryptoměny, tak nelze určit ani analýzou, kolik jich máte.
7. Obchodujte na decentralizovaných platformách jako OpenBazaar, poskytujte své služby a zboží anonymně např. přes Tor.
8. Buďte členem tribu který vás podrží.
9. Používejte crypto-insurance a reputační systémy. Participujte na ostrakizaci lidí, kteří okrádají jiné. Zvýhodněte a važte si stálých zákazníků a přátel.
10. Vznikají nové systémy konsenzu jako například Kleros, který pracuje se Schelling point / Focal point. To umožňuje vyloučit z rozhodování arbitrárnost soudců a jejich neodpovědnost za špatné rozhodnutí je tím velice limitována, vzhledem k tomu, že při absenci konsenzu s ostatníma ztrácí peníze. Rozvíjejte projekty tohoto typu. Vytvořte nové a lepší právo. Vznikl projekt Arbitrust.
11. Sám nabízím možnost arbitráží na stránce https://pavoltravnik.arbitrust.org/cs/arbitration-clauses/

Kontakt: pavol.travnik@arbitrust.org

Výběr nejlepší kritiky:

Autor: Karolína Nová

“Jinak pokud autor nepochopil po absolvování ústavního práva, resp. absolvování celé školy, že některá práva jsou inherentně kontradiktorní a je to tak naprosto správně a v pořádku, tak vidím problém jinde než v právu samotném…” Jan Pilgrim

“A co teprve až stát začne autorovi danit kryptoměny.” Jakub Hedl

“Příběh právníka, který vystudoval soukromou vysokou školu a přišel na skupinu mistrovat studenty skutečné vysoké školy.” Petr Roháček